Současnost a stavitelské dědictví

Řada odvětví řemeslné výroby od sklonku 19. století zanikala, část se transformovala do tovární výroby. Likvidace malých dílen vedla u řady profesí k zapomenutí nejen historického řemesla, ale i názvosloví. 

Lze konstatovat, že na rozdíl od dějin architektury byly dějiny stavitelství, a zvláště historické stavební konstrukce ve značné míře pozapomenuty. Mnohde jsme se prakticky přiblížili s vědomostmi do bodu nula. Po nesmělých počátcích zájmu o řemeslnický fortel i výrobky, které u nás byly zprvu spojeny i s fenoménem chalupaření, dochází k postupné obnově těchto znalostí. Je až překvapující, jak v posledních cca 35 letech došlo k zásadnímu, někde až bouřlivému posunu v poznání právě historických konstrukcí, což je zásadní cesta k zachování autenticity našich staveb. Protože: „kdo zná, neničí“! 

Přednášející přiblíží tento vývoj na několika konkrétních ukázkách historických konstrukcích a stavu jejich poznání. K tomuto vývoji přispělo jak Národní technické muzeum prostřednictvím svého Centra stavitelského dědictví v Plasích, tak i řada dalších badatelů pracujících v jiných institucích i soukromě. 

Přesto jsme teprve na začátku. I budoucí generace má před sebou řadu témat z oboru historických stavebních konstrukcí, která čekají na své zpracování.

Přednášející promluví také o konverzi původního pivovaru v Plasích na Centrum stavitelského dědictví.