Bydlení bylo s ohledem na nárůst počtu obyvatel rychle se rozvíjejícího meziválečného Zlína stěžejním bodem pro chod firmy. „Pracovat kolektivně, bydlet individuálně“ – jedno z mnoha „baťovských“ hesel, které charakterizovalo přerod periferie v moderní centrum. Na Letné, Podvesné, Zálešné a v Lesní čtvrti byla realizována zástavba drobných dělnických domků. V zeleni zasazené skromné stavby z neomítaného cihelného zdiva s drobným architektonickým detailem vytvořily jedinečný soubor naplňující veškeré dobové požadavky na kvalitu bydlení. Tento rozsáhlý fundus byl doplněn svobodárnami a dalšími formami kolektivního bydlení. Firma Baťa se podílela i na výstavbě veřejných budov sloužících vzdělávání, kultuře a náboženství. Jejich podoba je často odvozena od firemní architektury, kterou invenčně modifikovali architekti F. L. Gahura, Vladimír Karfík, v počátcích i Miroslav Lorenc a později zase Miroslav Drofa. Změnou poměrů po druhé světové válce se postupně vyčerpával potenciál nastavený Baťovým koncernem. V současnosti se jedná o dědictví, jež je předmětem kolektivní paměti, odborného bádání, ale i rozporů mezi veřejným zájmem a soukromým vlastnictvím.
Přednášející: Martin Šolc
Místo konání: Studijní a dokumentační centrum Norbertov
Mediálním partnerem akce je institut Pro Památky.
