Náš další příběh z cyklu Proměny bydlení začíná na břehu Orlické přehrady. V Lavičkách. Právě tady si v 30. letech nechal bankéř a vlivná osobnost Jaroslav Preiss postavit letní sídlo. Stavěl mu ho sám František Roith – jeden z nejvýraznějších architektů první republiky. Po válce ale přišla konfiskace. A v 60. letech tu vyrostl luxusní areál Vystrkov.
A ten rozhodně nebyl pro každého. Patnáct rekreačních vil a hotel sloužily rodinám nejvyšších komunistických funkcionářů. A jezdily sem i vážené zahraniční návštěvy.
Oáza klidu a luxusu, která měla kapacitu 250 lidí. Stavba stála přes 30 milionů korun. A přesto se o ní desítky let nemluvilo. Jednalo se o střežené místo pro elitu, které nebylo ani na mapě.
A kdo stál za návrhem? Architekti z Basoprojektu. Skupina špičkových odborníků držených za mřížemi. Inženýři, stavitelé, architekti. Vězni politických procesů, kteří v pankráckém ateliéru navrhovali stavby pro své věznitele. Moderní architekturu, kterou režim oficiálně odsuzoval.
Ale kdo přesně to byl? Nevíme jistě. Stopy však vedou k velkým jménům:
- Eugen Kramár – slovenský architekt
- Josef Šolc a Stanislav Tobek – žáci Josefa Gočára
- Jiří František Kaisler
- Bedřich Rozehnal – profesor z VUT v Brně
- Jaroslav Vaculík – poslední český stážista u Le Corbusiera
Jediné jméno, které známe s jistotou: František Bäumelt. Statik a odborník na beton, který celý projekt postavil na nohy. Doslova.
„Akce Orlík“ byla zvláštním experimentem plným paradoxů. Komunisté zavírali architekty za „prozápadní smýšlení“. A pak jejich estetický cit a západní styl využili na výstavbu elitního letoviska. Architektura tu navazuje na meziválečnou modernu, přidává organické tvary i skulpturální linie. A bruselský styl? Ten najdete třeba na prezidentské „chatě“.
O tomhle všem vám povypráví historička umění Mgr. Šárka Koukalová. Specialistka na architekturu 19. a 20. století, autorka řady odborných textů a několika velmi úspěšných knih.
Tak přijďte, těšíme se!
